Soubor právních předpisů, které vycházejí ze zásad a cílů smluv, se označuje jako sekundární právo. Jsou to nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Docela (pro laiky dostatečně) podrobně se tomu věnuje například tento článek:

Nařízení

Nařízení má obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Platí tedy rovnou, bez schvalování členským státem.

Směrnice

Směrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům. Je zde tedy prostor pro úpravy, interpretaci.

Rozhodnutí

Rozhodnutí jsou závazné právní akty, které se vztahují na jednu nebo více zemí EU, podniky či jednotlivce. Dotčená strana musí obdržet oznámení a rozhodnutí nabývá účinku dnem doručení tohoto oznámení. Rozhodnutí se neschaluje na úrovni členských států.

Stanoviska

Stanovisko je nástroj, který orgánům EU umožňuje učinit prohlášení, aniž by vyvozovaly jakékoli právní povinnosti týkající se tématu stanoviska. Stanoviska nejsou právně závazná.

Doporučení

Prostřednictvím doporučení dávají orgány EU dát najevo svůj názor a navrhují určité kroky, aniž by z nich vyvozovaly zákonnou povinnost pro toho, komu jsou určena. Doporučení nejsou právně závazná.

Jak hájit naše zájmy v českém parlamentu

Z výše uvedeného vyplývá, že naše zájmy lze o oblasti legislativy z EU hájit v Parlamentu české republiky v případě:

• Směrnice – prováděcí zákon přizpůsobit co možno nejblíže našim zájmům
• Doporučení a stanoviska lze zpravidla ignorovat pokud jsou v rozporu s našimi zájmy.